Alfred Tumwesigye
Narodil jsem se ve vesnici Kahengyere, v distriktu Ntungamo v Ugandě. V roce 2005 jsem byl vysvěcen za římskokatolického kněze. Od roku 2007 jsem studoval v Římě, kde jsem v roce 2010 získal licenciát v pastorační teologii se specializací na zdravotní péči. Od dubna 2010 pokračuji ve studiu v Chicagu v USA, kde studuji pastorační poradenství.
Během práce v programu domácí péče pro HIV/AIDS ve farnosti Butare v Ugandě, jsem našel atmosféru naděje a uzdravení, které prostoupili místo a lidi v této vesnické farnosti. Jak řekl papež Benedikt XVI, to je „naděje, která nás neosvobodí od bolesti „přítomného okamžiku“, ale nám pomáhá mít víru v Boží zaslíbení; abychom nevzývali beznaději.“ To byl můj zážitek transformace, který můžu ilustrovat následující zkušeností.
Vzpomínám si, jak jsem pomáhal mladé 29- leté ženě umírající na HIV/AIDS, aby dosáhla osvobození z jejího vnitřního vězení pocitu nežitého života a promarněné síly. Jak jsem ji doprovázel, cítil jsem, že jsem pomohl změnit její postoj k životu, prožít ho plněji. Po smrti svého manžela na AIDS se vrátila do rodičovského domu. Tam se o ni starala její 65- letá teta, protože své rodiče taky ztratila kvůli této nemoci. V jistém momentu jsem se cítil téměř neschopný doprovázet ji, když jsem vyslechl celou škálu jejich emocí : strach, hněv, ztráta smyslu života, pocity viny a odmítnutí druhými. Měla tři děti, které sedm měsíců neviděla. Probíral jsem s ní její vyhlídky, které byly pesimistické. Její nízká očekávání se časem změnily na akceptování její situace a přijetí života přes fyzickou bolest. Zjistil jsem, že navzdory faktu, že jsem nemohl zvrátit její situaci, ukázala mi život s jeho různými barvami v také kráse, kterou jsem nemohl nalézt jinde. Každou neděli jsem ji navštěvoval, hodnotil s ní situaci, modlil se s ní, a tak objevil svět nevyléčitelné nemoci. Taky jsem požádat komunitu, aby pro ni zajišťovala jídlo, hlavně vajíčka a mléko. Později, když jsem sloužil její pohřební mši, spolu s komunitou jsme cítili, že ji posíláme domů, protože odešla šťastná, s pocitem odpuštění a smířená s jejími příbuznými z manželovy strany, kteří odmítali pečovat o ni, a konečně s Bohem. Opravdu umřela „uzdravená“.
Pořád narůstá povědomí potřeby změnit chování k psychickému zdraví, behaviorálnímu zdraví a terminálním nemocem; lidé mají zoufalou potřebu po více koordinované, integrované zdravotní péči ve vesnických oblastech jako je Nyakyera (která má podle Ugandského národního statistického úřadu 5906 domácností, 14574 mužů, 20935 žen a celkový počet lidí 35509). Když vidím ten nářek nad nedostatkem znalostí o psychickém a behaviorálním zdraví hlavně ve většině vesnických komunit, věřím, že Shalom for Uganda s jeho komunitními programy je jediná cesta pomoci jednotlivcům, rodinám a komunitám k získání síly, rozvinutí nových strategií vypořádávaní se a k léčbě emocionálních zranění, a vede ke komunitnímu holistickému zdraví.
Užitek ze služeb Shalom for Uganda nebudou mít jenom lidi, kterým bude poskytována zdravotní péče, ale všichni členové komunity, kterým bude poskytnuta šance získat znalosti a dovednosti v péči o psychicky nemocné a o terminálně nemocné. Tato služba má za cíl nastolit stav Shalom, což hebrejsky značí pokoj, úplnost, zdraví, a lépe adresovat služby a reflektovat potřeby chudých vesnických komunit dnes a v budoucnosti v oblasti primární zdravotní péče, paliativní péče, zdravotní výchovy a psychosociální podpory.