Ebola a Uganda
Autor : Lukáš Malý
Ebola – hrozba, která v posledních týdnech dostává reálnou podobu. Celý svět je v těchto týdnech doslova bombardován informacemi o nezvladatelné epidemii velmi nebezpečného viru Ebola v západní Africe. Jelikož působíme v Ugandě, zemi, která byla Ebolou nejednou postižená, chtěli bychom předložit přehled základních faktů o Ebole a aktuálních informacích přímo z Ugandy.
Co je Ebola? Toto virové onemocnění patří k tzv. hemoragickým horečkám, což je skupina chorob, které se projevují mimo jiné nezvladatelným krvácením. První případy byly popsány v roce 1976 v sousedním státě Demokratické republice Kongo. Tehdy na nákazu zemřelo několik stovek lidí. Od té doby se onemocněn objevuje s místním výskytem i v jiných zemích /Nigérie, Uganda, Súdán, Keňa apod./. Název Ebola pochází z názvu říčky, která protéká poblíž Yamboku v severním Kongu.
Jak se přenáší? Původce onemocnění /filovirus/ pravděpodobně přenášejí netopýři. Odtud se virus Ebola přenesl na lidi a v současnosti je přenos z jednoho člověka na druhého hlavním zdrojem onemocnění. Virus Ebola se přenáší přímým kontaktem se zemřelým, nejčastěji při pohřebních rituálech. Z tohoto důvodu patří k základním opatřením spalování zemřelých. K jednou z nejohroženějších skupin obyvatel patří zdravotníci, kteří bývají v úzkém kontaktu s pacienty – je možná nákaza z krve, sekretů, zvratků apod. Cesta přenosu kapénkovou infekcí se uplatňovala zatím pouze u určitého typu viru Ebola. Inkubační doba tohoto onemocnění se udává mezi 14-16 dny
Projevy Eboly. K prvotním příznakům patří nespecifické chřipkové příznaky, únava, malátnost, horečka, bolesti hrudníku, břicha. Kolem pátého dne vzniká na kůži vyrážka, zánět hrtanu, suchý kašel, bolesti kloubů, svalů. U 70% případů se sedmý den objevují krvácivé projevy – z dásní, nosu. Může docházet ke krvácení do kůže, v terminálních stádiích pak dochází ke krvácení téměř ze všech orgánů. Pacienti umírají na dehydrataci, vyčerpání, ztrátu krve a šok.
Jaké jsou možnosti diagnostiky? Možnosti diagnostiky jsou v odlehlých oblastech velmi omezené. Je potřeba laboratoře, kde je možno udělat analýzu DNA /PCR metoda/a jiná vyšetření.
Dá se Ebola léčit? Léčba příčiny, tedy zničení viru v těle nakaženého člověka, není v současné době zatím možná. Ve vývoji jsou vakcíny, úspěchy však nejsou podloženy klinickými studiemi. Léčba se omezuje pouze na příznaky – tlumení horečky, transfuze krve. Smrtnost v některých epidemiích bohužel dosahovala 50-90%
Dá se nějak chránit? Při prvním kontaktu s pacientem, když ještě není podezření na hemoragickou horečku, si ústenku vezme málokdo a rukavice také. Problémem je, že má-li pacient Ebolu, bývá už tehdy pozdě. Ebola je vysoce nakažlivá! Vhodná a doporučená metoda ochrany je bariérový přístup v ošetřování pacienta – ochranné rukavice, pláště, ústenka, ochranný štít – vše ale záleží na prostředí. Ve specializovaných centrech jsou velmi dobře vybavení – mají i celé skafandry a speciální místnosti pro tyto případy. Ve většině oblastí však tyto prostředky chybí.
Ebola v Ugandě V roce 2012, kdy jsme začínali pracovat na projektu tady v Ugandě, bylo hlášeno z oblasti Kibaale na západě Ugandy 20 případů hemoragické horečky Ebola, z toho 14 jich skončilo smrtelně. V současné době je podle oficiálních informací nehlášen žádný diagnostikovaný případ tohoto onemocnění. Uganda se nenachází v pásmu nejohroženějších zemí. Ve východní Africe je podle deníku The East African nejohroženější Keňa, denně přilétá mnoho letadel ze západní Afriky na Jomo Kenyatta international airport. V současné době má Keňa druhá stupeň pohotovosti dle WHO /první stupeň je pro země s výskytem onemocnění/. Uganda zpřísnila kontroly na všech hranicích, zj. na Entebbe Internatioal Airport. Při Makerere University působí přední východoafričtí odborníci na Ebolu, je to také jeden z důvodů, proč se vždy Ugandě podařilo Ebolu včas zastavit a důsledky několika epidemií v Ugandě nebyly fatální pro tolik lidí jako jinde.
Jaké jsou reakce místního tisku a lidí? Noviny i televize se každodenně plní články a příspěvky o Ebole a hrozbě pro východní Afriku. Místní lidé problém vnímají různě, někteří s obavami, jiné to nezajímá, záleží také na tom, je-li to ve městě či na vesnici. Rozhodně většina lidí bere hrozbu v podobě Eboly velmi vážně. Zdravotní sestra z kliniky Itibo v Keňi, kde jsem působil, mi pověděla větu, která je sama o sobě všeříkající:
“ Ne, Ebolu jsem nikdy neviděla a ani bych nechtěla pacienta s Ebolou nikdy v životě vidět…vím, že by to byl můj poslední pacient, kterého bych v životě viděla“
Zdroj : BBC international, WHO, The East African
Článek v novinách The East African, 16.08.2014